čtvrtek 14. srpna 2008

Opravdu sladký život

Přišel domu až k ránu, krátce po třetí hodině. Netrápil se s tím, jestli dělá hluk a jestli tím někoho vzbudí. Že mu někdo ze spolubydlících vynadá? To mu ani nepřišlo na mysl. Choval se dost hlučně, až do chvíle, než se probudila. Pozdravila ho, nandala mu v kuchyni jídlo a povídala si s ním. Ani se neobtěžoval jí odpovídat na otázky, maximálně vydal zvuk podobný zavrnění, jen takové slabé vrknutí, a spokojeně si dál ládoval břicho. Ona zatím odešla zase si lehnout. Venku celou noc pršelo a on, ač se osušil ochotně mu nabídnutým ručníkem, byl stále mokrý. Šel do pokoje, a jak byl, si lehnul na postel. To, že po něm zbude na peřině mokrý flek, ho netrápilo.

Chvíli ležel a jen tak koukal do tmy, když zaslechl pravidelné kapání kohoutku v koupelně. Zvedl se a šel do koupelny. Kohoutek kapal opravdu hodně, ale on se neobtěžoval ho zastavit. Přiblížil se k němu a olízl pár kapek, co ještě nestačily spadnout do umyvadla. Odjakživa měl rád tekoucí vodu. Chutnala mu mnohem víc, než odstátá, nebo dokonce balená voda. Natáhl se v koupelně na nový kobereček a pomalu usínal. Už skoro spal, když došel k závěru, že podlaha není vhodné místo ke spánku. Zvedl se tedy a odešel do obýváku. Natáhl se na gauč dost velký na to, aby na něm pohodlně sedělo pět lidí. Jenže on měl pocit, že by bylo fajn, kdyby byl ještě o něco větší. Usnul opravdu tvrdě. Když opět procitl, venku začínalo svítat a spolubydlící, která ho předtím tak laskavě uvítala doma, už byla v kuchyni. Vařila čaj, chystala mu další porci jídla k pozdní snídani, až se probere někdy kolem půl jedenácté. Bouchnuly dveře, to ona odešla do práce. Překulil se na druhý bok. Opět usínal. Cítil se dobře. Na rtech mu pohrával úsměv a plně ho zaměstnal pomalu přicházející sen. Už si v něm plánoval další noční výlet a tiše si vrněl pod vousy. Má opravdu sladký život.

Epilog: Jak jsem se ráno probudila, jala jsem se převlíkat svou postel, kterou mi v noci umáčel. Moje nadávky zřejmě vůbec nevnímal. Šla jsem do koupelny a zastavila kapající kohoutek. Potichu, abych nevzbudila ostatní, jsem se oblékla a nasnídala. On ležel v obýváku, roztažený přes celý náš gauč. Po špičkách jsem došla až k němu, naklonila se nad něj, položila na něj jemně obě ruce a…narvala jsem ho do klece. Nadával, ale já tentokrát byla rychlejší. Popadla jsem klec a vyrazila s naším flamendrem na očkování proti vzteklině. Náš kocourek má opravdu sladký život...

3 komentáře:

  1. Velice dobře napsáno. Libí se mi ta manipulace se čtářem. Sám jsem si myslel, že šlo o nějakého muže, nebýt epilogu. Dávám 5 hvězdiček a to já často nedávám.

    OdpovědětVymazat
  2. Velmi děkuji, kladný ohlas vždy potěší

    OdpovědětVymazat
  3. Jo jo... tohle mě baví :) Jen tak dál. Líbilo se i kocourovi.

    OdpovědětVymazat