Každý člověk, ne, každý živý tvor ho má. Ten zvláštní moment, na který se těší jako malé dítě a neví proč. Nic zajímavého na něm není. Je docela obyčejný a přece zvláštní.
Pro mě je tím momentem svítání. V jakékoli roční době, ale nejlépe v létě. Nikdy není stejné, vždy se dočkám něčeho nového. Nerada vstávám za tmy, ale miluji tu chvíli těsně před svítáním. Je vědecky dokázáno, že noc je nejstudenější těsně předtím, než se na východě objeví krhavě rudé slunce, v naší zeměpisné šířce často v hávu temně fialových mraků. Je to chvíle, kdy i ptáci, kteří třeba v létě zpívají i v noci, zmlknou, jako by se báli, že den jinak nepřijde. Umlkne i hmyz a nastane totální ticho, dokonce ani nevane vítr. Je to ten moment, "...kdy světlo pluje a kouzla jsou možná. Stvoření na chvíli zatají dech..." Ta krátká chvilka většinou proběhne bez kouzel, bez zázraků, bez zvláštních příhod. Slunce vykoukne zpoza obzoru, začne stoupat a blednout. Z karmínově červeného kola se stane pomerančově oranžový disk a z něj žlutý (a někdy i bílý)kotouček. Práci začnou znova zpívat, padne rosa, zafouká vítr. Svět Začne pulzovat životem.
Jsem beznadějný spáč, proto tenhle moment nejčastěji prospím. Dlouhá léta pro mě nebyl ničím zvláštním, byl to jen obyčejný přírodní jev. Až celkem nedávno jsem si ji začala cenit. Tu malou chvíli absolutního ticha a nejčernější tmy,kdy hvězdy svítí nejjasněji,než se vytratí, kdy je vzduch nejčistší a nejvoňavější. Když se nadechnete, cítíte, jak Vám plní plíce a prostupuje do těla. Je vlhký a příjemně chladivý a je požitek ho dýchat. A právě v onu chvíli zažívám onen stav mysli, kterému se říká zadost ze života. Je to jedna z těch všedních věcí, které dělají můj život tak zajímavým…
Tady se zastavím a už nebudu tu myšlenku dále rozvádět. Dál už je jen městský smog a pach výfukových plynů. Dál už je jen všední a šedivý den, jen nepravidelně něčím ozvláštněný, hektický a úmorný. Přesto musí přijít, aby po něm přišel večer se západem slunce, pak noc a po ní, aby nastalo nové, ještě neviděné svítání. Aby paprsky měkce ozářily svět. Dál už se bojím jít, byť jen v myšlenkách. Zkrátka jsem si zamilovala ten moment, kdy se rodí nový den...
Pro mě je tím momentem svítání. V jakékoli roční době, ale nejlépe v létě. Nikdy není stejné, vždy se dočkám něčeho nového. Nerada vstávám za tmy, ale miluji tu chvíli těsně před svítáním. Je vědecky dokázáno, že noc je nejstudenější těsně předtím, než se na východě objeví krhavě rudé slunce, v naší zeměpisné šířce často v hávu temně fialových mraků. Je to chvíle, kdy i ptáci, kteří třeba v létě zpívají i v noci, zmlknou, jako by se báli, že den jinak nepřijde. Umlkne i hmyz a nastane totální ticho, dokonce ani nevane vítr. Je to ten moment, "...kdy světlo pluje a kouzla jsou možná. Stvoření na chvíli zatají dech..." Ta krátká chvilka většinou proběhne bez kouzel, bez zázraků, bez zvláštních příhod. Slunce vykoukne zpoza obzoru, začne stoupat a blednout. Z karmínově červeného kola se stane pomerančově oranžový disk a z něj žlutý (a někdy i bílý)kotouček. Práci začnou znova zpívat, padne rosa, zafouká vítr. Svět Začne pulzovat životem.
Jsem beznadějný spáč, proto tenhle moment nejčastěji prospím. Dlouhá léta pro mě nebyl ničím zvláštním, byl to jen obyčejný přírodní jev. Až celkem nedávno jsem si ji začala cenit. Tu malou chvíli absolutního ticha a nejčernější tmy,kdy hvězdy svítí nejjasněji,než se vytratí, kdy je vzduch nejčistší a nejvoňavější. Když se nadechnete, cítíte, jak Vám plní plíce a prostupuje do těla. Je vlhký a příjemně chladivý a je požitek ho dýchat. A právě v onu chvíli zažívám onen stav mysli, kterému se říká zadost ze života. Je to jedna z těch všedních věcí, které dělají můj život tak zajímavým…
Tady se zastavím a už nebudu tu myšlenku dále rozvádět. Dál už je jen městský smog a pach výfukových plynů. Dál už je jen všední a šedivý den, jen nepravidelně něčím ozvláštněný, hektický a úmorný. Přesto musí přijít, aby po něm přišel večer se západem slunce, pak noc a po ní, aby nastalo nové, ještě neviděné svítání. Aby paprsky měkce ozářily svět. Dál už se bojím jít, byť jen v myšlenkách. Zkrátka jsem si zamilovala ten moment, kdy se rodí nový den...
Žádné komentáře:
Nové komentáře nejsou povoleny.