Na tomto místě měl být původně úplně jiný článek. Chystala jsem se rozepsat o krásách Plzně, malinko se zmínit i o její historii, zkrátka, měl to být další a nikoli poslední v řadě spousty nudných článků. Jenže to bych nesměla zažívat stále se opakující noční můru. Jmenuje se jízda vlakem.
Nejenže se zase chystá zdražování, chystá se taky zrušení slev pro studenty, jak uveřejnil deník MF Dnes někdy počátkem října. Jenže na drahách o tom nikdo nic neví, nebo vám řeknou cosi neurčitého, typu: "Nó, něco se o tom mluvilo, něco takovýho bude, přijďte se optat někdy před Vánocema, to už bude platit novej jízdní řád a to už budem vědět." Takže vlastně běžný zmatek, který na drahách panuje denně.
No jo, jak k tomu ale přijdu já a tisíce dalších zákazníků? Eisenbahn se chlubí : Rychle, kvalitně, levně. Pak chytnete sekeru hned ve výchozí stanici, pokud možno 30 minut, a předpokládaná doba zpoždění se může změnit. V polovině cesty praskne náprava přednímu vagónu. To se zjistí na nejbližší stanici (aspoň, že se to vůbec zjistí). "Omluvte prosím zpoždění…předpokládaná doba zpoždění je 30 minut,... upozorňujeme cestující, že předpokládaná doba zpoždění se může změnit." Datel se štiplístkem lítají po peróně a snaží se někde splašit náhradní vagón, čekání na Godota hadr. No nic, náhradní vagón není, lidiškové se muší mamačkat do oštatních vagónešků a jede se dál. Čekají nás další dvě hodiny cesty. Venku fouká vítr, padá cosi mezi deštěm a sněhem a ve vagónu jinovatka, protože se netopí (jejda, já se zapomněla zmínit o tom, že lokomotiva měla poruchu, náhradní elektrická nebyla, tak nám připřáhli dieslovou. Pozn autora - jedeme po tmě). Do cílové stanice zbývá asi 10 kilometrů, to už se přežije - ale ouha- výluka! Nikdo samozřejmě nevěděl, že se něco takového koná, ani průvodčí ne. Hezky zpořádaně ven do mrazu, tváříme se radostně, a 20 minut čekání na autobusy. Těch přijede málo, takže půlka lidí čeká, až se pro ně otočí, jestli vůbec. Naštěstí se živá a s lehce podlomeným zdravím dostávám do cílové destinace.
Zde si vyřídím vše, co je potřeba, trochu pookřeji a zase se chystám jet vlakem, tentokrát domů. Lokomotiva už je připojená, vlak je lehce zaneřáděný, ale zase se topí, tak to tu počmáranou a potrhanou sedačku přežiju. A protože se topí, nebude tentokrát žádný rampouch pod nosem. Hujaja juch! Jenže ouha! "Zpožděný rychlík číslo…předpokládaná doba zpoždění 30 minut…" Já vím to se ještě může změnit...
Nejenže se zase chystá zdražování, chystá se taky zrušení slev pro studenty, jak uveřejnil deník MF Dnes někdy počátkem října. Jenže na drahách o tom nikdo nic neví, nebo vám řeknou cosi neurčitého, typu: "Nó, něco se o tom mluvilo, něco takovýho bude, přijďte se optat někdy před Vánocema, to už bude platit novej jízdní řád a to už budem vědět." Takže vlastně běžný zmatek, který na drahách panuje denně.
No jo, jak k tomu ale přijdu já a tisíce dalších zákazníků? Eisenbahn se chlubí : Rychle, kvalitně, levně. Pak chytnete sekeru hned ve výchozí stanici, pokud možno 30 minut, a předpokládaná doba zpoždění se může změnit. V polovině cesty praskne náprava přednímu vagónu. To se zjistí na nejbližší stanici (aspoň, že se to vůbec zjistí). "Omluvte prosím zpoždění…předpokládaná doba zpoždění je 30 minut,... upozorňujeme cestující, že předpokládaná doba zpoždění se může změnit." Datel se štiplístkem lítají po peróně a snaží se někde splašit náhradní vagón, čekání na Godota hadr. No nic, náhradní vagón není, lidiškové se muší mamačkat do oštatních vagónešků a jede se dál. Čekají nás další dvě hodiny cesty. Venku fouká vítr, padá cosi mezi deštěm a sněhem a ve vagónu jinovatka, protože se netopí (jejda, já se zapomněla zmínit o tom, že lokomotiva měla poruchu, náhradní elektrická nebyla, tak nám připřáhli dieslovou. Pozn autora - jedeme po tmě). Do cílové stanice zbývá asi 10 kilometrů, to už se přežije - ale ouha- výluka! Nikdo samozřejmě nevěděl, že se něco takového koná, ani průvodčí ne. Hezky zpořádaně ven do mrazu, tváříme se radostně, a 20 minut čekání na autobusy. Těch přijede málo, takže půlka lidí čeká, až se pro ně otočí, jestli vůbec. Naštěstí se živá a s lehce podlomeným zdravím dostávám do cílové destinace.
Zde si vyřídím vše, co je potřeba, trochu pookřeji a zase se chystám jet vlakem, tentokrát domů. Lokomotiva už je připojená, vlak je lehce zaneřáděný, ale zase se topí, tak to tu počmáranou a potrhanou sedačku přežiju. A protože se topí, nebude tentokrát žádný rampouch pod nosem. Hujaja juch! Jenže ouha! "Zpožděný rychlík číslo…předpokládaná doba zpoždění 30 minut…" Já vím to se ještě může změnit...
Žádné komentáře:
Nové komentáře nejsou povoleny.