pátek 13. března 2009

Změny? Díky nechci

Stalo se to někdy před dvěma, možná třema dny. Během chvíle. Co? Nic zvláštního. Jenom mi přibyl další křížek na hrb. Už nejsem náctiletá ani teenager. Zvláštní. Žádnou změnu necítím. Lidé, kteří vědí, že se to stalo, na mě vrhají podezřívavé pohledy a kladou blbé otázky. Jako bych najednou byla někdo jiný. Ale já žádnou změnu necítím. Neuvědomuji si, že bych někdy nějakou cítila. Zvláštní?


Z nějakého důvodu se v lidském životě objevují data, která by měla být důležitější, než ostatní:
Desáté narozeniny - člověk se chvíli cítí důležitě, jeho věk už se skládá ze dvou číslic. Jeho mladší spolužáci k němu chvíli vzhlíží s nábožnou úctou. Pak je jim najednou stejně a respekt je tatam.
Patnácté narozeniny - člověk je najednou trestně odpovědný, dostává občanku. Chlubí se s ní starším a vytahuje se s ní před mladšími. Vážně je to taková změna? Člověku přitom akorát přibyla zodpovědnost. Už není dítě. Já si nepamatuju, že by to byla změna. Akorát přibyl šťár do peněženky, co s sebou člověk musí dennodenně nosit. Jéžiš, to je otrava.
Osmnáct - a v závěsu s tím řidičák. Historie se opakuje. Jiná průkazka, stejná šaškaráda kvůli kusu plastu. Jo, a už můžu legálně pít alkohol. A co?
Dvacet - dvě dekády živote za sebou. Už nejmíň rok máte maturitu. Další kus papíru, v dnešní době k ničemu, ale neobejdete se bez něj.

Pořád necítím, že by se semnou udála nějaká změna.

Co bude následovat dál? Jaké "odznaky výjimečnosti" můžu ještě získat? Zbroják? Zase jenom zodpovědnost a nečekám, že bych se kvůli tomu změnila, jen možná přestanu nosit pasovou bundu...

1 komentář:

  1. Čím déle zůstaneš v mysli nezměněná, čím déle zůstanou stejné tvoje sny, tím lépe. Alespoň tak to vidím já.

    OdpovědětVymazat