pátek 18. září 2009

O "Táborkách", taky jednou pochvalně

My Táboráci (nebo snad Táborité? ^_^;) je známe dobře. Přespolní o nich vědí, někteří je možná i navštívili. Nebo taky ne. Mluvím o Táborských setkáních. Letos se konaly už po osmnácté, a tak mi prosím dovolte, Vám o nich taky něco napsat, i když už toho o nich bylo napsáno mnoho.

Táborská setkání měla letos pořadové číslo 18. Jsou ale o něco starší. Předchůdce "Táborek" se tu objevil ještě za totality, aby odvrátil pozornost od poutě v nedalekých Klokotech, protože to byla pouť populární, měla tradici, ale hlavně, byla to církevní záležitost, a to bylo špatně, to se "soudruhům" z města, kde se zrodilo husitské hnutí, nehodilo. Sama si to nepamatuji, ale slyšela jsem o tom z vyprávění starších obyvatel. Pár jich k tomu ještě spiklenecky přitlumeným hlasem dodá: "Byla to tenkrát dobrá příležitost pro soudruhy se namazat."

Je to vlastně paradox, že se město Tábor paktuje s městem Kostnicí a pořádají se vzájemné návštěvy a společné pitky. Žižka se už 25 let musí točit v hrobě jako větrník. Tak dlouho totiž trvá spolupráce kališnického Tábora a papeženské Kostnice.

Svoje první "Táborky" si pamatuji jako malé dítě. Pamatuji si husity v ušmudlaných kostýmech, jak jsou cítit naftalínem, alkoholem a zvratky a snaží se zpívat husitský chorál. Pamatuji si opilého Žižku, jak se z žebřiňáku snaží pronést projev: "Huhlyhuhuhhly…Jan Hus…huhlyhuhlyhuhlyly…Tábor…huhuly huhly…" Pamatuji si "historické tržiště", sestávající převážně z vietnamských stánků. "Všetko máme, co nemáme, objednáme…" A pamatuji si ten smrad a jak bylo město zaneřáděné a já se bála, protože staré město tenkrát bylo ještě pořád vybydlené a podobalo se stínadlům a protože prostě nemám ráda, když se nade mnou sklání opilý zarostlý muž smrdící pižmem a snaží se na mě smát.

A tak jsem x let na Táborky ani nepáchla a radši jsem jela za babičkou. Až do loňska.

Loni jsem jen opatrně nahlédla a s potěšením zjistila, že takhle už Táborky nevypadají. Na trzích se dají koupit opravdu stylové suvenýry, alespoň nějak spojené se středověkem. Husité se nezpíjí do němoty, alespoň ne dokud je potřeba vytáhnout se před Kostnickými hosty. A potom se opíjejí spolu. Ale město už není po slavnostech zablité, jako bývalo, když jsem tam chodila do základní školy. U stánků s uzeninami stoupla stravovací úroveň. Akorát ty topinky potřené česnekem se na kamnech pořád obracejí ručně.

Zkrátka, po letech jsem došla k závěru, že se vytvořila jakási další dimenze "Táborek", ta kultivovaná, kdy si můžete večer na náměstí či hradním nádvoří poslechnout swing a druhý den ráno jdete po čisté ulici, abyste se podívali na vystoupení praporečníků a potom si koupit nějaký ten více či méně kýčovitý suvenýr. Tenhle festival už stojí za to navštívit.

A tak se mi povedlo si letos Táborská setkání opravdu užít, i s jejich doprovodnými programy. Povedlo se mi je užít o to víc, že se mi je povedlo strávit, zkritizovat, pomluvit a vychválit s mojí spolužačkou a kámoškou.

1 komentář:

  1. Bejt tam ještě ten týpek co prodává "lepru za pětku" nemělo to chybu...Ale stejnak byly Táborky super!!!
    Aurewen

    OdpovědětVymazat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!