Ziel: Schönsee

Krátké poreferování o půldenním výletu do Schönsee. Cíl byl ryze střízlivý - vzdělávání. Proto se i v následujícím příspěvku držím střízlivého stylu. Květnatou mluvu pro tentokrát nechám spát a omezím asociace na minimum. Alespoň částečně.

Po několika úspěšných pokusech vyhnout se "školnímu" výletu na ono místo už musel nadejít čas, kdy  mi nezbude nic jiného, než se tam vydat. A tak si rezervuji místo v autobuse, který vyjíždí každý měsíc, a jehož cílem je Centrum česko-bavorské spolupráce v Schönsee (jinak Centrum Bavaria Bohemia). V místě odjezdu se potkávám se svými spolužáky, které postihl podobný osud. Naše "partička" si zabírá zadní část autobusu.  Po několika drobnějších zmatcích vyjíždíme. Cestou tam i zpět panuje bujaré veselí.

Cesta trvá slabou hodinku, takže já, zvyklá jezdit delší trasy, jsem se ještě ani nezačala nudit, když se před námi objevil hraniční přechod Rozvadov. Pamatuji si ty dlouhé fronty, které se tu tvořily, když jsem tudy projížděla poprvé. To už je minulost. Chvilku tedy jedeme po starobylé Via Caroli, abychom z ní brzy sjeli na okresky. Autobus se už dávno přestal houpat na výmolech a teď si už jen tiše hučí. Projíždíme několika vesničkami, ve všech, i v těch nejmenších, jsou k vidění opravené domy a opečovávané zahrádky.

Brzy jsme na místě. Zatímco v Plzni sníh už roztál, v Schönsee je ho pořád dost. Budova centra nám skýtá příjemný úkryt před chladem, který zebe. Historickou stavbu, v nedávné době rekonstruovanou, se povedlo skloubit s moderní architekturou takovým způsobem, že se oba prvky nenásilně doplňují. Zevnitř je budova celá nově vybavená.

Dojeli jsme se zpožděním, a tak rovnou spěcháme do přednáškové síně - účelně ale docela pohodlně zařízené podkrovní místnosti, a zabíráme si místa na sezení. Začíná pět a půl hodiny trvající cyklus přednášek. Témata přednášek se různí, jediným pojítkem mezi nimi je přeshraniční téma. I pojetí jednotlivých přednášek je různé. O některých by se člověk rád dozvěděl více, u některých se jenom modlíte, aby "už to skončilo".

Chtěla jsem zde blíže rozebrat jeden z příspěvků, a to sice bakalářskou práci studentky z pardubické Univerzity na téma "Plzeň - Evropské hlavní město kultury" a pořádně jej zkritizovat. Její pohled na věc mi přišel poněkud scestný a její "návrhy na zlepšení" naivní a nerealizovatelné. Přednes byl strašný. Na druhou stranu: (nejenom) plzeňská delegace už její snahu strhala dostatečně. Publikum ji nechalo vypít si pohár hořkosti až do dna. Obdivuji tu dívku za její entusiasmus, se kterým se do práce pustila a skládám jí poklonu za to, že byla schopná se postavit za řečnický pultík a potom ještě obhajovat svou snahu během docela bouřlivé diskuze.

Nyní mi přijde záhodno zmínit jeden malinký, ale docela důležitý detail: Přednášelo se jak v českém, tak v  německém jazyce a vše, včetně diskuzí, bylo simultánně tlumočeno. Díky tomu se mohlo "konference" účastnit i publikum, které ovládá jenom jeden ze zmíněných jazyků. Za sebe ale musím říct, že nebyl problém němčině rozumět.

Těch skoro šest hodin "rozšiřování obzorů" nakonec uteklo docela rychle, možná i díky připravenému (a hlavně chutnému) občerstvení. Ve tři čtvrtě na sedm se tedy vydáváme zpět domů. Venku už je tma a kolem cesty jsou poznat jen sněhové závěje. Autobus se malinko pohupuje a tiše si vrní. Do Plzně se jede už jenom z kopce. Do uší mi zní hudba původem ze země, kde výraz "sníh" nemají ve slovníku. Za slabou hodinku jsme zase v Plzni.

Foto z "výjezdu" je ZDE