sobota 2. října 2010

Smažená zelená rajčata

Nemusíte mít strach, jisto-jistě jsem se nedala na kuchtění a zcela určitě se nehodlám dělit o super tajný recept po svojí prabábě. Nemám ani v plánu doporučovat jakékoliv restaurační zařízení. Smažená zelená rajčátka jsou, samozřejmě, pokrm, v některých částech světa velmi oblíbený a existuje mnoho variant, jak jej připravit. A jedná se také o název filmu. Začátkem 90. let ho odvysílala Česká Televize. Žádná jiná televize to být nemohla, protože tehdy u nás ještě měly "Kavčí hory" monopol.
 

Když mi rodiče ten film popisovali, líčili mi příběh o chudé ženě z jihu Spojených států, žijící div ne ve slumu, která měla za manžela hrubiána a jednou to prostě nevydržela a choťě přetáhla přes hlavu pánví. Aby se zbavila důkazů, naložila nebohého manžílka do marinády a prodávala pečeni, nejlepší v okolí. A tak si celá vesnice, v čele s vyšetřovatelem, který přijel celou událost prošetřit, pochutnávala na mňam mňam masíčku. Po tomto líčení jsem se rozhodla, že pokud ten film někde uvidím, rozhodně si ho nekoupím a zcela URČITĚ se na něj nebudu dívat. Takže, když onen film konečně vyšel na DVD, samozřejmě jsem šla a koupila jsem ho. Ukázalo se, že vyprávění a skutečnost se jen málokdy shodují...

Smažená zelená rajčata, podávaná horká v kavárně ve Whistle Stopu
Film, natočený podle stejnojmenné knihy, začíná tajemně. Ze dna řeky je vytaženo staré, zrezivělé auto. Jiné auto, s manželským párem, stojí uprostřed opuštěného jižanského městečka, kdesi v Alabamě. Kamera letí nad dávno neužívanými kolejemi a v dáli je slyšet houkání parní lokomotivy. Ale film samotný není vůbec strašidelný. Barvy nejsou stažené do odstínu šedé a zelené a odehrává se převážně ve dne. Děj plyne líně a za doprovodu uspávající bluesové hudby Vás pomalu unáší vpřed, aniž by zrychlil nebo ještě více zpomalil. Bláznů bychom pár našli, ale ne takových, jaké bychom čekali.

První dějová linie je jasná. Evelyn a její manžel jedou navštívit starou ženu do domova důchodců. Evelyn ovšem není právě oblíbenkyní oné staré dámy, a tak raději čeká ve společenské místnosti. A tam narazí, světe div se, na další stařenku, ovšem jiného ražení. Zapředou spolu rozhovor na téma "žlučník v zavařovací sklenici a fofrovací klystýr". Evelyn se ovšem chová ke staré paní velmi přátelsky a tak paní Tredgoodová začne vyprávět podivný příběh, vlastně druhou a hlavní linii děje.

Vypráví o lidech, které znala, když byla malá. O dívce, která radši nosila kalhoty a toulala se, než aby nosila krajkové šatičky a pila čaj. O mladé ženě, která byla v období mezi světovými válkami moc emancipovaná na to, aby si našla manžela, usadila se a měla rodinu, a tak žila sama, pila hůř, než kdejaký chlap a karty hrála jako ďábel. O včelí královně, která dokázala strčit ruku do úlu a vytáhnout odtud plástev medu, aniž by dostala jediné žihadlo. A hlavně o kamarádce, která svou nejlepší přítelkyni neopustila, ani když bylo pravdu špatně. O Egee Tredgoodové, toulandě, odpadlici, a spolumajitelce kavárny ve Whistlestopu. Prala se, mluvila sprostě, neuměla vařit a nechodila do kostela.

Egee Tretwoodová byla opravdu taková. A tak bylo s podivem, že její nejlepší kamarádkou se stala Ruth, dívka jemných mravů a křehkého vzezření, která hledala životní jistoty právě v manželovi a dětech. Přátelství mezi nimi bylo tak veliké, že když Egee zjistila, že manžel její nejlepší přítelkyně bije svou těhotnou ženu, rozjela se do vedlejšího státu a prostě ji odvezla k sobě. Spolu si otevřely proslavenou Whistlestopskou hospodu a vedlo se jim docela dobře. Zrovna se rozmáhalo hnutí ku-klux-klanu, ale to nezměnilo nic na tom, že u Egee v hospodě našli pohoštění i černoši.

Až jednoho dne přijel Frank Bennett, manžel Ruth, že si odveze svého syna. A právě tehdy vzduchem zasviští ona pánev, která "tu noc dokázala mnohem víc, než jen péct kuřata". Egee je zadžena za vraždu, souzena a pro nedostatek důkazů osvobozena.

Za nějaký čas přestaly ve Whistle stopu stavět vlaky a hospoda musela být zavřena. Když se zavřela, přestalo srdce Whistle Stopu bít.

"U našeho domu kdysi bývalo veliké jezero…
…kam jsme se chodili koupat. Jednou na to jezero přilétly kachny. V noci se ochladilo, tak moc, že jezero zamrzlo. Kachny odletěly a to jezero vzaly s sebou. Dodnes se vznáší někde nad Alabamou…" Tenhle příběh si vypráví naše dvě hlavní hrdinky, když je jim úzko. Je to nesmysl a ony to dobře vědí, ale pro ně je v té báchorce ukrytá naděje.

Na jihu Spojených států, v době krize, kdy už otroctví neexistuje, ale rasismus ano, žije mladá žena, které je tohle všechno jedno. Nemá lehký život, ale to nemá nikdo, tak se ke všem chová jako k sobě rovným. Žije naplno, jak jen umí. Chodí v otrhaném oblečení, ale svým způsobem je bohatá. Nevěří v Boha a do kostela nechodí, přesto nalezne oporu ve faráři, který u soudu přísahá na Moby Dicka.

Tajemství je v tý vomáčce
"Smažená zelená rajčata" nejsou typickým americkým filmem, určitě ne v době, ve které vznikl. Nečekejte hvězdné obsazení, hlavní protagonistky jsou, alespoň tady v Čechách, doslova neznámé. Pokud chcete film plný digitálních triků, pusťte si Harryho Pottera, v "Rajčátkách" je nenajdete. Pokud máte rádi náhlé zvraty a životní překvapení, doporučuji nějakou telenovelu. Tohle je totiž všechno, co v tomto filmu není. Není tu napětí a není tu ani hrdinství .

To, co dělá film tak jedinečným, je příběh, mistrně vyprávěný a dokreslovaný dobovou atmosférou. Celý film je příjemně melancholický, občas okořeněný břitčím humorem. Pokud máte rádi knihy od Stendahla a hltáte Hrabalovy příběhy, pak "Rajčátka" jsou to, co byste nejspíš dostali, pokud byste tyhle dva autory zkřížili dohromady. Lidé tam nejsou ani dobří, ani špatní, ale jsou přátelští a když je špatně, pomáhají si. A opomenout nelze ani výjimečně zdařilý hudební doprovod, který celou atmosféru dokresluje.

Egee pomohla Ruth, stará paní Tredgoodová pomohla Evelyn zachránit její manželství. A na konec Evelyn pomohla paní Tredgoodové. Kniha pochází z pera ženy, tak není divu, že ženy jsou i hlavními postavami. Ráda bych si ji jednou přečetla, ale tady v Čechách ji asi neseženu. Na film se můžete dívat bez rozdílu pohlaví či orientace, pro každého je tam něco.

Pokud opravdu chcete vědět, jak to bylo s tím hrncem plným masa a s vesnicí, co si na něm tak pochutnávala, pokud Vás zajímá kam doopravdy zmizel Frank Bennett a jek to vlastně bylo s tou přísahou na bílou velrybu, neváhejte. Pokud se chcete zasmát, ale i si poplakat jako želvy, a možná i zjistit něco málo o kurzech asertivity pro jižanský ženský, potom je tohle film pro Vás.

Původní název: Fried Green Tomatoes at the Whistle Stop Café
V hlavních rolích: Mary Stuart Masterson, Mary-Louise Parker, Cicely Tyson
Hudba: Thomas Newman
Země/Rok výroby/Délka: USA/1991/137 min.
Přístupnost: 15+
Žánr a prvky: Drama, Komedie

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!