středa 13. července 2011

Všechny postřehy, které se mě hluboce dotkly, ale dosud jsem o nich nestihla napsat

Nějak zjišťuji, že události mají stále větší tendenci odehrávat se všechny najednou, ve zběsilém tempu a ještě dodržovat Murphyho zákony schválnosti (respektive zákon "Jakmile se může něco pos*at, pose*e se to v tu nejmíň vhodnou chvíli tím nejhorším možným způsobem." a zákon o namazaném krajíci chleba). V minulých měsících se v mém malém životě odehrála řada událostí, které stále ještě vstřebávám a doufám, že s tímto článkem je dovstřebám a budu je moci pustit z hlavy.

Státnice
Ač je mi hloupé to přiznat takhle na plnou pusu, ze svých státnic si jasně pamatuji jen to čekání, než přijdu na řadu a pak až oznamování výsledků a následné, hodně velké oddychnutí si, že to mám za sebou. Snad jen útržkovitě si pamatuji, že jako doplňující otázku k německému textu jsem měla stejný gramatický jev, na který jsem psala bakalářskou práci. Velmi jasně si pamatuji ohromný hrnec (protože hrníček se tomu fakt říkat nedá) jednoho z učitelů s nápisem "Bratr medvěd" a pak tři plyšové medvědy, které tam ten samý učitel donesl jako talismany pro štěstí. Jinak mám velice příjemné okno.

Krkavec (Wo)Man
Na tuhle akcičku se zase na druhou stranu zapomenout nedá. Na sportovní srandamač dvojic jsme se s kamarádem přihlásili čistě za účelem pořádné duševní hygieny a protažení těla, ztuhlého z věšného sezení za stolem. A tak jsme strávli příjemné odpoledne projížďkou na kole v Krkaveckých lesích (kousek za Plzní), na lodičkách a na lanové dráze. Nutno říci, že krom koupání jsme se ještě stihli asi třikrát ztratit, ale na štěstí také najít a spát jsme šli příjemně utahaní, se spoustou zážitků k doskutování a se slibem, že si příští rok dáme repete. Jen doufám, že té naražené kořenové čakře se napřesrok vyhnu.

Přijímačky na navazující studium
Jestli mě moje alma mater něčím opravdu naštvala, tak zrušením navazujícího oboru. Rozhodnutá zůstat v Plzni, nezbylo mi nic jiného, než se během 14 dní alespoň pokusit se naučit to, co se jiní učili tři roky a pak vsadit na štěstí a prostě to risknout. Řeknu Vám, můj anděl strážný je kabrňák a borec, protže to vyšlo, a tak se mohu "tešit" na navazující studium, na které jsem sice původně vůbec nechtěla, ale které mi pomůže překlenout ten rok, a pak se snad dostanu na svůj vytoužený obor.

Promoce
Prakticky tři roky v kuse jsem slýchala, jaká bude moje promoce sláva. Podle toho, jak naši byli natěšení, to vypadalo, že na mojí promoci nesmí chybět fanfáry, konfety a balónky. Sousta balónků. na štěstí moje promoce proběla v poklidné komrní atmosféře jízdárny zámku Kozel. Nikdo z příbuzných nezkolaboval, nikdo se s nikým neporval a nikdo se neopil. Naši ještě teď chodí v bujaré náladě po domě, mají radost z toho, že jim dcera odpromovala a mají tendence mě poplácat po zádech a pochválit mě. A já mám pocit, že si tuhle chválu nezasloužím...každopádně, stejně jako státnice, je i moje promování událostí, kterou si pamatuji velmi útržkovitě. Zatímco pro mé příbuzné byl nejlepším a nejhezčím okamžikem celé té slávy moment, kdy jsem přebírala diplom, pro mě to byla chvíle, kdy mi číšník přinesl večeři.

Seminář aikido
Aikidisté, ke kterým se snad už nějaký ten měsíc řadím i já, jezdí na "semíky", aby viděli "strejčka" a něco se od něj "přiučili". Jelikož nejlepším aikidistou je bůh, pak strejček, pak dlouho nic, pak naši senseiové, pak zase dlouho nic, pak kupky hnoje, pak dveře od doja a pak jsme teprve my ostatní, dovedete si asi představit tu vešeobecnou paniku která se rozšířila po doju, když strejček předvedl jednu techniku v pěti variantách, udělal tam 20 pohybů (z nichž my zachytili jen rozmazanou šmouhu) a řekl "dozo". Cvičení se tedy podobalo spíše bádání za použití staré dobré metody pokus - omyl. I tak ale po cvičení docela bolí svaly a po tvrdých pádech občas i nějaká ta kost v těle. Večer, když jdu spát, mi pak moje žíněnka připadá jako ten nejměkčí obláček. Pravdou je, že ze žádné akce jsem nepřijela domů tak utahaná, s tak spálenými chodidly a stak bezvadným pocitem nejen dobře stráveného času a toho, že mi to "něco dalo", ale také s úžasnými vzpomínkami a se dvěma kily pravých hořických trubiček...už aby byl další semík...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!