úterý 23. srpna 2011

Paběrky z mostu aneb Most očima turisty

Včera mi skončila asi nejhezčí dovolená, jakou jsem kdy zažila. Ku podivu se neodehrála v exotických zemích, nýbrž v naší české kotlince, z poloviny v Mostě a z poloviny v okolí mého bydliště. Těch čtrnáct dní se pro mně stalo nezapomenutelnými, i když jsem nejedla žádnou hogo-fogo krmi a neviděla žádný světový div. No i když...

Mostecko a jeho okolí mi vždycky popisovali jako hnusnou měsíční krajinu, kde je vzduch vidět a kde není nic zajímavého. Jsem tedy strašně ráda, že tomu tak už dávno není. V blízkém okolí města už žádné doly nejsou, měsíci podobná scenérie prošla (a stále prochází) dost intenzivní rekultivací a abyste si dopřáli nějaké ty pohledy na bezútěšnou krajinu, musíte se vyškrábat na nějaký kopec v okolí. V okolí města tak pomalu ale jistě vzniká spousta vodních ploch a Most má docela dobře našlápnuto, stát se vyhledávanou rekreační oblastí. Krajinu dokreslují vysoké kopce a romantického rázu jí dodává i nedaleký hrad Hněvín. Turista tak má chvílemi i šanci zapomenout, že navštívil město, kde historie téměř vzala za své a může se pokochat nádherným panoramatem. Krajina to asi není exotická, ale mně docela uchvátila.

Ironií je, že ač jsem neopustila český dolík, hned první den mé návštěvy jsem měla možnost okusit jídlo, které se ve Francii považuje za delikatesu, totiž žabí stehýnka. Chuť masa je nevýrazná, možná až mdlá a úprava "á la řízek" sice vybízí k  použití příboru, křehké žabí maso je ale lepší z titěrných kostiček obírat rukama.

Můj průvodce po Mostu si dal záležet a tak jsem měla možnost i si vyzkoušet minigolf a bowling, navštívit jednu moc hezkou čajovnu a odvézt si spoustu hezkých vzpomínek.

Cum tacent, clamant
Co ve mně zanechalo opravdu hluboký dojem, a ne úplně pozitivní, jsou zbytečky starého Mostu, města, které muselo být nádherné a velkolepé, a které padlo za oběť těžbě uhlí. Jako známé memento stojí na okraji města přesunutý Děkanský kostel nanebevzetí panny Marie, připomínka lidského hladu po surovinách, zoufalství a zároveň i naděje a šikovnosti. Ohromná a majestátní ukázka vrcholné gotiky v sobě opravdu nastřádala všechny tyhle dojmy a nejvíc asi převládá  radost, že kostel přežil a že dál funguje, a pak ohromný respekt před lidmi, kteří se o to zasloužili.

Mnohem křiklavější pocit zoufalství ale vyvolávají další zbytečky starého Mostu, které se zázrakem podařilo zachránit a o kterých už se nikde nepíše: barokní kašna, pár morových sloupů a několik nádherných barokních soch, němí svědci oné události. Tím, že mlčí, křičí...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!