Čirou náhodou, našla jsem v podšívce své bundy flashdisk. Ne, není to tak, že bych ten flashdisk nikdy neviděla. Je můj, znám ho dobře. Ztratila jsem jej někdy na přelomu března a dubna loňského roku, v tu samou dobu, co jsem zjistila, že drobáky z mé kapsy nemizí jen tak, nýbrž se ztrácejí díky díře, která byla už tak veliká, že mi jí propadl i mobil…tak jsem to vlastně zjistila. Smutná, jelikož flashdisk mi byl dán darem, jsem se smířila s faktem, že už se s ním nikdy neshledám a utěšovala se myšlenkou, že se snad dostal do dobrých rukou a že teď slouží a pomáhá nějakému jinému studentovi.
Jaké tedy bylo mé překvapení, když jsem v podšívce bundy nahmátla cosi tvrdého, zřejmě hladkého, stejných rozměrů, jako obvykla mívá flashka. Část cesty do své alma mater jsem proto strávila "dolováním" předmětu s podšívky, aby se mé podezření, že jde o onen oplakaný předmět, změnilo v neději a posléze, když jsem jej konečně vylovila, i v jistotu. A nakonec i v radost, když jsem zjistila že stále funguje, že to, co jsem na něm měla uložené, tam je pořád, a to i přes to, že bunda prošla chemickým čištěním.
Na té flashce byl doslova nahraný jeden celý rok mého života - bakalářská práce v různých stádiích vypracování, fotografie mně a mého přítele (tehdy jsme spolu ještě ale nechodili), věci do školy, do práce, hudba, kterou jsem tehdy poslouchala, fotografie mojí rodiny, našeho zvířecího miláčka. Prostě věci, u nichž jsem se smířila s faktem, že už se s nimi neshledám.
Vzpomínky převážně milé a některé zároveň i bolestivé. Poté, co se náš kočičí mazlík odebral do kočičího nebe přičiněním některého ze sousedů, vidět fotky s ním a s rodinou, jak jsou na nich všichni šťastní, mi vehnalo slzy do očí. Snad pro to, že jsem si zoufala, že jsem o ty fotky přišla. Snad pro to, že jsem měla radost, že jsem je našla. Snad pro to, že bych si byla přála, abych je nikdy nenašla a nemusela si tak připomínat ten smutek, který ještě tak úplně nezmizel, i když teď máme doma dva kočičí zbojníky, kteří nám chystají různá překvapení a od té doby, co si nás adoptovali, nám nedovolí truchlit ani na chvíli.
Zpomínky na minulý rok mám teď tedy kompletní. Jako kdybych znovu našla část sebe. A zároveň, jako kdybych i kus sebe ztratila...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!