čtvrtek 2. února 2012

Tai-chi - cesta k harmonii trochu jinak

Aikido - cesta v souladu s energií. Bojové umění, ke kterému mě před více jak rokem přivedl spolužák. Pracuje s energií oponenta (jedno jestli s tou prokázanou - kynetickou, nebo s tou "teoretickou" - totiž s ki) a obrací ji proti němu. Aikido není o tvrdém střetu s protivníkem, je o plynulých pohybech, o možnosti vždy přestat bojovat a rozejít se civilizovaně. Náš sensei nás učí, že nemáme zakrnět. Máme se dál rozvíjet. Poznávat svoje limity a možnosti, růst a sílit jak duševně, tak fyzicky. Podporuje nás ve zkoušení - jiných stylů, dalších bojových umění...dodala jsem si tedy odvahy a vydala jsem se zkusit si i jiné bojové umění. Umění, které taktéž pracuje s energií, totiž tai-chi.

První zkušenost s tai-chi jsem získala již v Plzni, když si náš aikidistický oddíl dohodnul krátkou exkurzi do světa tai-chi a sifu Martin Skála nám prakticky představil tai-chi tak, abychom jej mohli vnímat "po aikidisticku". Tato malá ochutnávka mě navnadila k tomu, že jsem se po nějakém čase odhodlala vydat se okusit tai-chi v "nezředěné" podobě.

Tai chi pracuje s energií. S tou energií, kterou má člověk obsaženou v sobě. Učí člověka, jak s ní zacházet - jak ji správně rozpohybovat, jak ji nahromadit a jak ji uvolnit. Na rozdíl od aikida se cvičí sólově, pomalu, táhlými pohyby. Ale stejně jako aikido, i tai-chi dá pěkně zabrat. Rozcvička se velmi podobá té, kterou znám ze svého domovského doja, jen je pomalejší. Co na aikidu dělám svižně, tady jsem musela dělat klidně a tahem. A už při rozcvičce dostávám pěknězabrat...ono se to řekne, stujte rovně...ale snadné to není.

Než se začne cvičit samotná sestava, trénujeme zacházení s chi - vnitřní energií. Pomalu "válíme kuličku" rukama zhruba na úrovni pupku. Brzy mám pocit, že mi mezi rukama rotuje studený vítr a brní mě prsty. Jelikož jsem přišla do kurzu, který má brzy končit, při opakování již probraných pohybů mě sifu posílá na lavičku, ať sleduji dění. To chápu. Probírání nových pohybů se již ale smím účasnit, a tak zkouším, zkouším a zkouším. Hledám balanc, snažím se držet krok a cvičit energicky ale uvolněně. Žádná sranda to není.

Devadesát minut cvičení uteklo rychle. Donutilo mě narovnat záda a podívat se dovnitř sebe sama. A konečně jsem pochopila, kde že je to aikidistické hara. To je totiž i v tai-chi, akorát se to jmenuje jinak. Domů odcházím uvolněná, s klidnou myslí a s pocitem, že jsem, alespoň na chvíli, našla harmonii.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!