Protest proti protestu

V Plzni se protestuje. Má milá, klidná a pohodová alma mater posledních několik týdnů vře a klokotá nepokoji. Nejprve protestovali studenti práv, teď už jsou na nohou všichni. Každý nosí odznáček, zapaluje symbolickou svíčku, účastní se protestního pochodu. Významné osobnosti plzeňské akademické půdy vydávají prohlášení a posílají otevřené dopisy. A já mám strach, a tak sedím doma na prdeli a nesouhlasně bručím...

Osud právnické fakulty se mně, jakožto studentku fakulty filozofické, netýká. Do celé té pochybné kauzy nevidím, netuším, co se děje a mám ten pocit, že plzeňská práva si to zasloužila. Ale zároveň jsem také bytostně přesvědčena, že Plzeň není jediným místem, kde se berou úplatky. Plzeň jen někomu byla trnem v oku, a tak nechal celou aféru hezky vyhnít a provalit se. Všude jinde byl zatím čas zamést si před vlastním prahem a nejhorší špínu zamést pod koberec. Aféra, která se táhne jako žvýkačka přilepená na botu, už mě nezajímá, spíše rozhořčuje.

Co mi vadí, jsou protesty studentů. Hlučný a poblázněný dav řve, vříská a skanduje. Snaží se mně strhnout s sebou, nutí mi bílou mašličku a chtějí, abych si koupila a zapálila svíčku. A to chci jen jít do školy, odbýt si tam své povinnosti a pak se spořádaně vrátit domů. Masa lidí mně ale nechce pustit. Přetlačují se a uzavírají mi cestu ven z chumlu těl. Nakonec nějakým zázrakem unikám a mohu zase dýchat. Oddychnu si. Na naší fakultě se tohle na štěstí neděje.

Totiž, až do nedávna se nedělo. Jak se republikou rozmáhá vlna nevole proti reformě vysokého školství, dalo se jen předpokládat, že nepokoje a protesty dorazí i na naši "provinční" univerzitu. A tak se pochoduje, skanduje, vydávají se prohlášení a tak dále. já se těmhle davovým hysteriím snažím vyhnout. Reforma se mi nelíbí, na to, abych šla někam protestovat, jsem ale příliš velký srab.

Až do nedávna jsem měla klid stačilo říct "ne, nezlobte se, já nemůžu jít", a byl klid. Jak ale vznikají nové a nové vlny nepokojů, protesty se - i když jen nepatrně - radikalizují. Protestního nocování jsem se málem zúčastnila, a to nedobrovolně, když mně nějací dva maniaci chytli po pažemi, ať prý s nimi zůstanu přes noc tady. To, že nemám spacák ani zubní kartáček jim nevadilo. A tak jsem musela ze školy zdrhat jako zloděj, oknem v přízemí. Chtěla jsem stihnout výuku. Celá říčná jsem tedy dorazila do třídy, abych se dozvěděla, že "Revoluce již započala" a výuka se nekoná. Zbalila jsem si tedy saky-paky a šla jsem na trénink, abych se podívala, jak moje kamarádka slavnostně dostane černý pásek a abych se připojila k ostatním z oddílu a pogratulovala jí k získání prvního danu.

Proč sem tohle všechno píšu? Protože mě ty protesty štvou. Souhlasím s nimi a považuji je za opodstatněné. Nechci se do nich však zapojovat. Nechci být vláčena dvem hlučících, nespokojených a - to je to, co mi hlavně vadí - občas i alkoholem posilněných studentů. Nechci, aby mě protestující nutili se k nim připojit. Chci jít do školy, odbít si výuku a jít za svými dalšími povinnostmi a koníčky. Prosím, vy všichni, co vyrážíte do ulic, nechtě mně být, žít a volně dýchat. Děkuji.