čtvrtek 9. srpna 2012

Letní toulky

Jak už to tak bývá, po dovolené zjistíte, že práce se sama neudělá a problémy se samy nevyřeší, a tak po chvílích doháním, co jsem zanedbala, zapomněla nebo slíbila. Stále ale nacházím ve svém harmonogramu dostatek času alespoň na krátké či malinko delší toulky naší vlastí a objevuji tak krásy svého regionu, ať už mému domovu blízké či vzdálené. Některá místa jsou nová, na jiná se po letech vracím a zjišťuji, že se hodně věcí změnilo.
Zoologická zahrada Tábor - Větrovy
Spíše než zahrada, použila bych slova "zahrádka". Zoo na Větrovech je nová a zatím docela malinká, dá se pohodlně projít za dopoledne.  Z celého areálu čiší novost a "provizornost", velká část ohrad je udělaná na rychlo, pavilony, obvyklé v jiných zahradách, zde nehledejte. Snad nejhorší známkou provizornosti jsou chemické záchody, které jsou ale zase na druhou stranu rozmístěné po celé zahradě. I přes "nedodělanost" zahrady je ale tento areál dobrým cílem výletu a snad právě pro tu nedokončenost si zde můžete prohlédnout zvířata (a to i šelmy) z velmi malé vzdálenosti klidně i jen několika desítek centimetrů.

Bechyně
Město keramiky a bahenních lázní jsem navštívila několikrát již dříve, z těchto návštěv mi ale zůstalo v paměti jen zanedbané a polorozpadlé náměstí a pohled na Bechyňský most. Po těch letech mě tedy vzhled centra města velmi příjemně překvapil. Náměstí je celé zrekonstruované a celková nálada doslova vyzývá k tomu, sednout si na jednu z mnoha laviček a odpočinout si. Novinkou pro mě byl též možnost vystoupat na věž místního kostela. Výstup nebyl zdlouhavý a brzy jsme tak měli možnost podívat se na celé městečko z ptačí perspektivy. Příjemné překvapení byla i návštěva zdejšího františkánského kláštera vyzdobeného unikátní sklípkovou klenbou, jehož chrám nanebevzetí panny Marie čiší rozjímavou a uklidňující atmosférou. Návštěvu doporučuji všem, kteří touží poznat jeden z přehlížených architektonických skvostů naší vlasti i těm, kteří si přejí alespoň na chvíli nalézt klid mysli. Výlet jsme zakončili návštěvou místního zámku a po staré Křižíkově trati jsme se vydali pomalu zpět ku Táboru.

Poutní kostel Klokoty a procházka rodným městem
Za to, že jsem si na toto místo zapomněla vzít foťák, bych si nejradši nafackovala. Kostel se během několika let změnil z omšelé a plesnivé ruiny v honosný modlitební svatostánek, obklopený růžovou zahradou, kaplemi a podloubím s  restaurovanými lunetami. Samotný kostel je navíc stále otevřený a přístupný nejen věřícím, ale též turistům. Odborný výklad pro laiky i zasvěcence poskytují informační tabule. Od Klokot jsme se pak s přítelem vydali podél křížové cesty a přes Holečkovy sady do města. Prošli jsme historickým centrem až do nové části a po cestě pokukovali a navštívili pár nových obchodů.

Příběnice
Zřícenina tohoto hradu byla zatím posledním místem, kam jsme se v blízkosti mého domova vypravili. Výšlapu ke zbytku hradu (zbylo zde jen pár zdí a část věže) předcházela krátká procházka kolem řeky, zahrnující i "přehupkání" po lávce zavěšené na skále nad řekou. 

Obrazový materiál převzat z následujících stránek:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!