...a nedá mi to, se o ni nepodělit. Než se ale dostanu k samotné příhodě, budu muset začít trochu zeširoka: sešly se okolnosti, nějak se stalo, a já byla nucena začít pro komunikaci s kolegy z IESTE používat vedle emailu ještě Google+. Prostě zkoušíme něco nového. Proč ne, řekla jsem si, i když mě štvalo, že si musím založit profil na sociální síti, na kterou bych jinak ani nepáchla, a ač jinak užívám produkty Google velmi ráda, vypěstovala jsem si ke Googlu+ vědomou a cílenou averzi. Moje systematické odmítání G+ trvalo až do včerejška, kdy jsem si řekla, že když už ten zpropadený G+ mám, tak ho prozkoumám a aktivně vyzkouším, co na něm ostatní vidí a k čemu by mi mohl být dobrý. A zde se už dostáváme k jádru pudla.
Poté, co jsem si tedy "ohmatala" základní funkce (přičemž mi několikrát uklouzlo "to je blbý" a "ježiš, to je kvelb"), zjistila jsem, že i zde se dají hrát online hry a došla k závěru, že je hrát nebudu, vrhla jsem se na průzkum společenského života na této sociální síti a začala zjišťovat, jaké komunity zde existují a která by se mi mohla líbit natolik, abych se do ní připojila. Chytrý čtenář už tuší, že komunita je to samé, jako skupina na Facebooku. Akorát je trochu víc promakaná, neb na rozdíl od Facebooku, kde se jednotlivé příspěvky řadí jeden za druhým pod sebe bez ladu a skladu, zde existují "chlívečky" podle témat, do kterých se mohou jednotlivé příspěvky přidávat. Samozřejmě si lze navoilt počet chlívečků a jejich názvy podle potřeby.
Jak jsem tak tedy brouzdala a nakukovala do různých komunit, našla jsem jednu, která prostě byla to pravé ořechové. Nenesla název IAESTE, ale Aikido. Tak jsem se hned přidala do komunity a hned jsem začala zkoumat příspěvky a odkazy. A hlavně jsem začala "komunitně žít" (ovšem s odstupem, jako když si sociolog založí profil, aby zkoumal chování lidí, akorát, že já nejsem sociolog). Na první dobrou mě praštil do hlavy příspěvek "Co vás na aikidu nejvíc zaujalo a vás k němu přivedlo?" Tak jsem napsala do kometáře, že jeho filozofie, myslíc to smrtelně vážně. Autor příspěvku odepsal, že na to zapomněl a začal si dělat šoufky, jak na to mohl zapomenout. Tak jsem popravdě a smrtelně vážně odpověděla, že já o tom uvažuju dost často, dalo by se říct denně. Můj partner v diskuzi se mi omluvil a já napsala, že no problem.
No jo, jenže to jsem ještě netušila, že toho člověka popadne touha diskutovat dál, a to per chat. Tak jsem si s ním chvíli psala, napůl vážně, napůl nevážně, upřímná v myšlenkách o aikido a vyhýbavá (nikoliv ale lživá) v otázkách o mě. A poslední vzkaz mě doslova rozsekal. Z mého korespondenta vypadlo, že je fajn, že měl možnost si pokecat s někým, kdo tomu tak rozumí (hehe), a že je vidět, že jsem na vyšší úrovni, než pouhý začátečník (lol) a že je fajn, že našel chlapa, který má podobné názory, protože ženské nejsou schopné pochopit hloubku myšlenek aikido, což se ale pozná, až když cvičí dýl, to může říct z vlastní zkušenosti (ROFL). Bylo mi trochu líto, napsat mu, že nejsem víc, než pouhý začátečník. Nemrzelo mě napsat, že myšlenky aikido vlastně zatím vůbec nepobírám, protože jsem začátečník a musím ujít ještě dlouhou cestu. Ale se škodolibou ironií jsem mu odepsala, že mu děkuji, že mi zkazil naději, že kdy vůbec poberu, jelikož jsem holka, k čemuž se hrdě hlásím.
Už nenapsal ani píp.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!