sobota 21. září 2013

Jak nemehlo dostalo hakamu

Je to až s podivem, ale je to pravda. Před prázdninami, týden poté, co mi bylo oznámeno, že jsem úspěšně složila zkoušky na páté kyu, jsem se rozhodla jít oproti původnímu plánu na trénink (na poslední před prázdninami), pro diplom. Páté kyu není žádná věda, cvičená opice by techniky zacvičila lépe, než já a určitě by mnohem lépe zvládla pády. No jo, moje tajná slabina. Nerada padám, při nácviku se mi - i po třech letech cvičení - ukrutně motá hlava a někdy i zvedá žaludek. Stále čekám, kdy pobliju tatami, ale snažím se a snad se to i vyplácí. I když někdy je žaludek prostě mocnější než všechno mé odhodlání.

Je trochu ostuda přiznat, že jsem se na 5. kyu dohrabala po třech letech cvičení, ovšem nutno říct, že si za to můžu sama. Při psaní bakalářky, brigádničení a já nevím, čem všem ještě, to mohlo dopadnout i hůř a já na zkoušky vlastně vůbec nemusela být puštěna. Ale i navzdory tomu faktu, že cvičená opice by to zvládla lépe, ten diplom prostě potěší a já ho chtěla mít před prázdninami doma, a tak jsem vyrazila.

Trénink jsem moc nezvládala, byla jsem unavená ze školy a deprimovaná ze zkoušky a těšila jsem se, až bude konec a já budu moct jít domů. Při předání diplomu jsem cítila trochu radost, konečně jsem se někam hnula. Když ale náš sensei mě a ještě několika lidem oznámil, že nám uděluje povolení nosit hakamu na tréninky už nyní, hrklo ve mně. Normálně se povolení nosit hakamu uděluje až se čtvrtým kyu. Domů jsem tedy šla rozjařená, napůl napumpovaná adrenalinem a napůl endorfinem. A hlavně jsem se několikrát po cestě musela šťípnout, abych se ujistila, že nespím a že se mi to nezdá.

Prázdniny začaly a já o mé nové výsadě občas přemýšlela, ale zase nijak horlivě, a spíš jsem to pustila z hlavy. Celá ta skutečnost mi vlastně nedošla a tak nějak příjemně mi unikala celé prázdniny, až do minulého týdne, kdy kolega přivlekl na trénink (první po prázdninách) velikou krabici, ve které byly naskládané fungl nové uhlově černé hakamy, importované až z dalekého Japonska, které doslova s do písmene svítily novotou. ä mezi nimi byla i ta s mým jménem. A najednou to nějak bylo až moc skutečné a mně se zamotala hlava. A protože jsem stydlín, tak jsem si na sebe hakamu ten den nevzala. Rychle putovala do batohu a teprve až na koleji, v klidu a tichu, jsem se odhodlala ji vytáhnout z igelitového obalu, ve kterém přišla, a rozložit ji na postel. S přítelem jsme opatrně vytahali nitě, protože hakama přijde sestehovaná, aby se její sklady nerozlézaly a držely tvar. Samozřejmě přítel nedal jinak, než že se do ní musím alespoň zkusmo obléknout. Po "předváděčce" mi ji pomohl složit a já ji pak s posvátným téměř až strachem položila do skříně, na polici, kde zatím nic jiného nebylo. 

Odhodlání vzít si na sebe hakamu jsem našla až o dva dny později, na tréninku se zbraněmi, kam jsem původně také nechtěla jít, protože mě přepadla lenost. Ale nějak ten den zvítězil pocit, že kdybych se tam nedohrabala, budu si to vyčítat, a tak jsem se vyhrabala z postele a šla jsem. Obléct se do toho "vynálezu" pořádně nebylo zrovna jednoduché, ale také mi to nepřišlo tak moc složité, jak mi to někteří moji sempaiové líčili. A ani to skládání nebyla taková hrůza. Během tréninku i po tréninku se mi dostalo několika komplimentů, jak mi to sluší, že takle přesně to má vypadat a že v tom vypadám strašně drsně. Já si připadala všelijak, jen drsně ne. Nějak mi při tom přijímání komplimentů došlo, že teď už jde do tuhého a já si nemůžu "jen tak cvičit", ale že teď za mnou budou chodit začátečníci a budou chtít vysvětlit, co vlastně já sama nechápu. Ta "výsada" hakamy mi zatím uniká. Zodpovědnost na mě ale dopadla docela težce a stále jsem ji nerozdýchala. Zatím se o to ani nesnažím. První záchvat rozdýchávání očekávám, až si mně nějaký nováček vybere za partnera, to mě asi budou muset křísit. Dřív jsem se já jako nováček "prala" s ostatními o pokročilé, teď se nováčci budou prát o mně...no to je teda síla. :-D Ono mi toho obecně uniká ještě hodně, vlastně ani to, že mám povoleno hakamu nosit, mi nedošlo...Tak mi držte pěsti, ať si v úterý na tréninku před nováčkama nešlápnu na sklady a nehodím tam tlamu…

PS: mít na sobě hakamu je fakt hustej pocit…:-D

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!