...a ten pán pracoval ve stejné budově, jako já. Budova je to veliká, a tak není divu, že v té budově pracuje hodně lidí. Pán chodil do práce každý den ve stejnou dobu. Zato já chodila pokaždé jinak, takže jsme se většinu týdne míjeli a existenci toho druhého jsme úspěšně nebrali v potaz. Akorát v pátek jsme se potkávali ve výtahu, který mne vyvezl do osmého patra a jeho ještě výš. Mne s kabelkou, jejíž nejdůležitějším obsahem byla krabička s obědem, a s přiblbým úsměvem na obličeji, protože je přeci pátek, ne? Jeho s batohem, dlouhou bambusovou tyčí v pravé ruce a s podlouhlým báglem, popsaným rozsypaným čajem na zádech. I on měl na ústech úsměv, ovšem spíše, než přiblblý, tak přezíravý.
Ono, věc se má tak, že většina zaměstnankyň z naší firmy se s většinou ztaměstnanců jeho firmy prostě nemusí. Má to co dočinění s výměšky potních žláz, voňavkami, vtipy o účetních a mimozemském původu "ajťáků". A proč by zrovna mladá slepice z účtárny, která s ním teprve od nedávna každý pátek sdílí na asi tři minuty výtah, měla mít pochopení pro jemné nuance východoasijské filozofie čchen, která je tak úzce spojená s bojovým uměním?
A tak jsem dál chodila v pátek do práce s přiblbým úsměvem a po nějaké době jsem pána začala zdravit. Konec konců, když s někým sdílíte každý pátek výtah, už to není úplně cizí člověk, a popřání toho dobrého rána, jitra či dne prostě patří k výtahovému bontonu. Pán dál přicházel do práce pružným a možná i svižným krokem, a nastupoval se mnou do výtahu s přezíravým úsměvěm. Celkem brzo začal na mé pozdravy odpovídat, s patřičným despektem a pobavením v hlase. Ono, vycvičit si slepici z účtárny, aby každý den hezky pozdravila, přeci není tak těžké. To zvládne každý, kdo umí byť jen pár příkazů v Javě, no ne?
A pak to jeden pátek přišlo, neplánovaně a samo od sebe. "Prosím Vás, Vy v tom máte meč?" Tenhle dotaz mi vyletěl z úst opravdu nečekaně, i mně to překvapilo. O to víc, že mi na obličeji zůstal onen páteční přitroublý výraz. Image totální slepice dotažená k totální dokonalosti. V pánovi nejdříve hrklo, pak heklo, pak nadskočil, orosil se a tak se podivně odpružil, jako kdby chtěl ukočit ode mně pryč, akorát ho zastavila stěna výtahu. Až do té doby jsem si myslela, že podobné věci jsou možné jen v japonských anime, ale opak se ukázal být pravdou. "Jo, čínskej," zněla strohá odpověď, Obsah sdělení jasný jako facka, rozsah ještě jasnější. Suprasegmenátlní jevy jasně ukazovaly na rozhořčení a neuvěřitelný šok, že jsem si dovolila vzepřít se zavedené rutině a promluvit.
Jindy by mi byla bývala tahle odpověď stačila. Jindy. Ale ne onen osudný pátek. S úplně stejně debilním výrazem ze mě vypadlo: "Týjo, ten je asi na kung fu, že jo? Jak to cvičí Jackie Chan, že jo?! Abyste byli v obraze, výtah právě dojel do čtvrtého patra. Všichni spolucestující postupně vystoupili a my dva už jsme byli ve výtahu sami. Zavřely se dveře a výtah se rozjel dál. Pán mi ukázal záda s podlouhlým báglem s kaligrafií: "Tak si to přečtěte…" Moje (nyní už částečně úmyslná) role idiota právě dosáhla svého vrcholu: "Tyjo, ale tohle já číst neumím...je tam něco o číně, a něco o cestě, a asi harmonie, ne? Ale víc fakt nepřečtu…"
Výtah právě vystoupal do šestého patra a pán měnil všechny barvy, ale vzchopil se, uklidnil se, sebral všechny síly a s maximálním možným despektem v hlase prohlásil: "Jo, je to o Číně, o bojovým umění, a o harmonii. A je to myšlenka z větve buddhismu zvané čchen, ale to Vy nemůžete…" výtah brzdil v 8. patře, mojí konečné stanici. "Jů, Čína, čchen, bojový umění a harmonie!" vpadla jsem mu do řeči. To neznám. Ale znám Čena. A v japonským aikidu máme jenom principy Zenu. A to je jiný. Takže o tamtom nemám ani páru!" Výtah zastavil. "Tak mi o tom někdy něco třeba povíte." Vyhopkala jsem z výtahu, a jak se zavíraly dveře, zamávala jsem na pána gestem, který by mi mohla kde jaká hlavní hrdinka z anime závidět. A nenapadlo mně pozdravit pána ničím lepším, než japonským "Džanééé!", s patřičně klesavě stoupavou intonací na konci.
A tak se stalo, že ten pán dál pracoval ve stejné budově jako já. V pátek stále nastupoval do výtahu s batohem, tyčí a podluhlým báglem s kaligrafií, Akorát začal v pátek chodit do práce v jinou dobu...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!