Přibližně před rokem jsem objevila úžasnou věc, zvanou kjógen. Jedná se o japonský divadelní žánr, který se nejvíce rozvíjel během 14. století našeho letopočtu. Kjógen znamená doslova humorné slovo, a tak už jistě nemusím vysvětlovat, že se jedná o žánr komediální. Nejrychleji a nejpřesněji tento žánr krátkých vystoupení vystihuje v češtině užívaný termín japonská fraška - jasné, stručné a přesné.
Nebudu tvrdit, že od té doby, co jsem měla před více než rokem možnost vidět Kjógen poprvé, jsem mu propadla, zajímám se o něj a aktivně jezdím na představení, která zde v České republice pořádá divadelní soubor Malé divadlo Kjógenu. Lhala bych. Žánr Kjógenu se mi líbí, a vystoupení jmenovaného divadelního souboru jsou pro mne úžasným zážitkem, to ano. Ale nejezdím aktivně po republice, abych jich viděla co nejvíc, a mé znalosti o Kjógenu začínají a končí tím, co jsem zmínila v úvodu článku. Víc toho opravdu nevím.
Nicméně, když jsem zjistila, že v rámci Japan Festu bude soubor Malého divadla kjógenu vystupovat v Plzni, moc jsem se těšila, a jakmile to šlo, koupila jsem v předprodeji pro sebe a pro přítele lístky. Přítel divadlo moc nemusí, ale tento žánr vzal na milost, protože ho prostě baví, a to je co říct.
A skutečně, v komorním divadélku Jonáš jsme se oba královsky bavili, ať už při příběhu dvou rolníků, kteří se vsadili o to, zda jsou na ostrově Sado lišky, nebo při scénce, kde si horský mnich jamabuši utahuje z chudáka sluhy Tarókadža, a předstírá, že je hlemýžď. Stále více roste můj obdiv k hercům, že po hereckých výkonech nepřijdou o hlas, za úžasnou mimiku a gestikulaci a hlavně za to nasazení, které tomu věnují.
Hlavní hrou večera byla moje oblíbená hra “Kaki Yamabushi”, tedy “Horský mnich zlodějem tomelů”. Říkám oblíbená, protože i když jsem zatím kjógenových her shlédla jen pár, tahle je tak nějak mojí srdeční záležitostí. Když jsem se dozvěděla, že roli sadaře bude v tomto vystoupení hrát japonský herec, pan Shime Shigeyama, nejprve to ve mne nevyvolalo žádné emoce, vždyť jsem to jméno nikdy neslyšela. Následovalo mírné rozhořčení, typické pro českou kotlinu - vždyť to nebude hrát česky, tomu přeci nebudu rozumět! Nakonec vyhrálo nadšení: Vždyť už jsem tu hru přeci viděla. Vím, o co jde, tak není problém. A alespoň uvidím, jak hraje kjógen Japonec, a navíc mistr ve svém oboru! Kdy se mi to poštěstí? A navíc, třeba mu i porozumím nějaké to japonské slovíčko.
Pokud bych měla shrnout svůj celkový dojem z včerejšího představení, tak bych se vyjádřila v tom smyslu, že absolutně předčilo všechna moje očekávání. Pan Shime Shigeyama, který v civilu působí dojmem vetchého, vždy zdvořilého japonského staříka, kterého právě vysvobodili z koncentračního tábora, na jevišti rozehrál úžasnou hru intonace, gest a mimiky, a hru tak posunul do úplně jiné dimenze, než jak jsem ji znala. Role chytrého majitele tomelového sadu mu sedla mnohem lépe, než podstatně mladším členům českého souboru. Tím nesrážím výkony českých herců, ale chytrost jde prostě s věkem ruku v ruce.
Ještě po návratu domů z představení jsme s přítelem velmi nadšeně a s úsměvem na rtech diskutovali ten nádherný kontrast českého a japonského jazyka, který se objevil ve hře. Dva herci, každý z jiného konce světa, hráli společně divadelní hru, každý svým rodným jazykem, a přece vzbudili dokonalý dojem, že jazyk je na jevišti jen jeden, a že si oba dokonale rozumí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!