sobota 12. prosince 2015

Matcha linecké cukroví? Proč ne...aneb další pokus o kulinářský zážitek, který málem skončil nezdarem

Jak by řekl Němec, es Weihnachtet. Blíží se Vánoce a vzduch je prosycen zvláštní atmosférou těšení se, nervozity, napětí a dobré nálady. Snad žádný jiný čas v roce není tak plný kontrastů, jako právě advent - skoro až nesnesitelné napětí dětí z nejistoty, co letos najdeme pod stromečkem, se mísí s nervovým vypětím hospodyněk, které smýčí, pečou, zdobí, a tak dál. I když razím teorii, že Ježíšek se narodil v chlévě, a tak bych neměla moc uklízet, aby se mu u nás líbilo, přeci jen předvánoční shon potrefil i mně. A tak, i když jsme jen dva, peču cukroví. Všeho všudy tři druhy, a předpokládám, že většinu rozdám. Letos jsem se navíc rozhodla vyzkoušet nové cukroví - linecké, obohacené o práškový čaj matcha.
V české kotlině to asi vypadá na první pohled zvláštně, ale přidávání práškového zeleného čaje do jídla zase není ve světě zase takový úlet. Vlastně ani v Čechách už to není úplně exotika, soudě podle hromady receptů, které kolují po internetu. A protože jsme s přítelem oba přišli tomuto nápoji na chuť, rozhodla jsem se letos vyzkoušet, jak to vlastně bude chutnat, když z něj udělám vánoční pečivo.

Popadla jsem tedy první recept, který jsem na internetu našla, a dala se do práce.
Samotné těsto nebylo až tak složité - de facto je to opravdu linecké těsto, do kterého navíc ještě nasypete celkem štědrou dávku matcha. Po peklování se s testem na perníčky, které se tak neuvěřitelně lepilo na prsty, a ne a ne se spojit, se mi příprava tohoto těsta zdála jako hračka. Těsto se velmi rychle spojilo a velmi snadno se hnětlo, takže během asi 10 minut mi pod rukama vznikla sytě zelená koule těsta, která navíc už při zadělávání ukrutně dobře voněla po másle a po zeleném čaji. Jen z té vůně se mi sbíhaly sliny na jazyku a měla jsem co dělat, abych se do těsta nepustila už v syrovém stavu. Jediné úskalí pro mě bylo nekýchnout...protože to by pak bylo zelené úplně všechno. Ale dílo se náramně vydařilo, a tak jsem s pocitem, že zvládnu úplně všechno, těsto hezky zabalila do potravinové fólie, šoupla ho do ledničky uležet, a šla jsem spát.

A právě tady jsem ve svém snažení udělala tu největší chybu, jakou jsem mohla.

K těstu jsem se totiž dostala až druhý den odpoledne. Mezi tím zafungoval matcha, který má tu úžasnou vlastnost, že působí proti zadržování vody v těle, a těsto, i přes to, že bylo zabalené v celofánu, vysušil. Ne snad, že bych z lednice vytáhla seschlou hroudu čehosi zeleného, co se hned po rozbalení rozsypalo. To vůbec. Těsto zůstalo i nadále hezky kompaktní, na omak mastné od štědré dávky másla, které jsem do něj použila, a tvárné. Ale jen do doby, než jsem ho začala válet. V tu chvíli se začalo drobit, rozpadat a lepit na váleček.

Z celkem snadného úkolu, rozválet těsto na trochu silnější placku, vykrájet z ní pomocí vykrajovátek tvary, dát to na plech, a vrazit do trouby, se tak stalo celoodpolední zápolení s křehkým těstem, které se protáhlo až do večerních hodin. Při přípravě prvního plechu se těsto ještě chovalo celkem poddajně, a až na pár mírně deformovaných kousků se mi podařilo přenést všechny vykrojené tvary na plech a úhledně je tam srovnat, aby se jich tam vešlo co nejvíc. Slavnostně jsem pak odnesla pečivo do trouby, kterou jsem si hezky předehřála, a chodila jsem pravidelně kontrolovat, jak se peče.

Bohužel se vyskytla chyba v matrixu.

Disponuji totiž jen starší plynovou troubou, která peče buď hodně, nebo málo, a navíc nerovnoměrně, a tak je potřeba v pravidelných intervalech kohoutit knoflíkem na maximum a pak zase na minimum. A abychom nebyli k technice nespravedliví, podepsalo se na výkonu i moje kulinářské neumětelství. No a tak se stalo, že jsem si sice hlídala čas pečení, i přes to mi ale pečivo kvůli vysoké teplotě po okrajích zhnědlo. Ne, že by se připálilo. On totiž matcha je veeelmi citlivý na teplo, a při vystavení moc vysoké teplotě prostě hnědne a ztrácí se z něj tak část látek, díky kterým je považován téměř za super potravinu. Na štěstí jsem ale mohla po ochutnání konstatovat, že cukroví nezhořklo.

Při zkoumání prvních produktů se vyskytla další chyba v logistice.

Nechala jsem totiž odkrytý zbytek těsta, a tak si těsto vesele dál vysychalo, a tvorba každého dalšího kousku se stávala těžší a těžší. První plech jsem zvládla, během půl hodiny, ten poslední trval hodiny dvě. Poslední kousky jsem opravdu vykrajovala a přesouvala na plech s vypětím všech sil a nervů. Těsto se neuvěřitelně trhalo, nešlo válet a já se musela opravdu držet, abych jím neobradovala odpadkový koš, nebo, hůř, aby nevyletělo oknem, i s válem, válečkem, formičkami a plechem. S protahujícím se časem na výrobu tvarů přišel i problém s troubou - nechtělo se mi ji nechat běžet na prázdno tak dlouho, a tak jsem ji střídavě vypínala, když jsem zrovna neměla, co do ní šoupnout, a znova zapalovala, když už do ní bylo co dát, ale muselo se čekat, až se znova nahřeje…

Nakonec se ale všechno povedlo.

Poslední kousek těsta, už jen tak nazdařbůh splácnutý do hrudky, putoval na plech, plech putoval do trouby a čekalo se na výsledek. Samozřejmě to zhnědlo… Takže to zamaskujeme bílou polevou. Chytrej pomlčí, hloupej si nevšimne.


A nakonec recept pro ty, kdo byste to chtěli také zkusit

15 g Matcha Tea
300 g hladké mouky
200 g změklého másla
100 g moučkového cukru
1 vanilkový cukr
2 žloutky
nastrouhanou kůru z jednoho bio citronu

Všechny ingredience smíchám a zpracuji v těsto, které nechám minimálně hodinu odležet v lednici.
Poté vyválím silnější plát (tenké těsto má tendenci v troubě praskat).
Z těsta vykrájím rybičky a stromečky, jsou i v reálu zelené, proto vypadají ze všech tvarů nejlépe, a peču v předehřáté troubě na 180 stupňů zhruba 5 minut.

Zdroj: http://www.matchatea.cz/product/zelene-matcha-cukrovi/
P.S. Jo, a zapomněla jsem na citrón...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!