čtvrtek 31. srpna 2017

Opožděně - Asie vzdálená blízká

Když jsem přijela do Plzně za studii, měla jsem pocit, že se kolem mě roztrhl pytel s akcemi s japonskou tématikou. Ve chvíli, kdy jsem si začala dělat čas, abych tyto akce mohla navštívit, jako by to všechno najednou přestalo. Kdo si počká, ten se dočká, říká se. Mně se ale čekat nechtělo, a tak jsem i s přítelem vyrazila do Prahy. Tam o takové akce opravdu není nouze, a jedna vyšla i na dobu, kdy jsem měla čas. A tak jsem letos v květnu vyrazila na druhý ročník festivalu Asie vzdálená a blízká. A rovnou s pár dalšími lidmi.

Organizátoři projektu píší na stránkách festivalu, že "má za cíl zvýšit povědomí majoritní společnosti o asijskou kulturu a zároveň aktivně zapojit českou společnost do vzájemného bližšího poznání. Otevřenou, nekonfliktní formou chceme změnit pohled na Asiaty a jejich kulturu, která je českým občanům vzdálená a často těžko pochopitelná." Kulturní program se na jevišti odbyl v době od 16 do 20 hodin. To už jsem byla dávno na cestě zpět domů, protože jezdit v noci metrem po Praze mě opravdu neláká. Stánky na festivalu ale byly otevřené už od 10 hodin, a tak jsem měla možnost si poznávání asijské kultury užít do syta. A to do slova.

Organizátoři totiž pochopili, že Čechy si získáte poměrně snadno - jídlem. A když si je získáte, tak je pak utáhnete doslova na vařenou nudli. A tak i naprostá většina stánků byla hlavně o jídle. Na jednom místě se tak vedle sebe ocitly stánky nabízející vietnamskou, thajskou, indickou, indonéskou a japonskou kuchyni, a možná ještě spoustu dalších, ale to jsem nebyla schopná jednoznačně určit. Pultíky doslova přetékaly všemožnými pokrmy, od těch v našich končinách již celkem známých, jako jsou polévka phó, suši nebo chicken tikka masala, přes grilované krevety a olihně, až po nejrůznější masové směsi a bochánky na sladký i na slaný způsob. Nechybělo ani exotické ovoce a koření, čaje, a vlastní stánek měla i vietnamská káva.

Jako první, než jsme ale vůbec začali debužírovat, jsme ale zašli ke stánku s japonskými yukatami. Velmi milá paní tam návštěvníky, kteří o to měli zájem, oblékla do yukaty a dovolila jim v nich chodit po akci. Jediná podmínka byla vrátit je nepoškozené a čisté zpátky. Až poté, co jsme s poděkováním vrátili yukaty, nastal čas vrhnout se na jídlo, kterého bylo na akci opravdu mraky. Zvolili jsme ochutnávací taktiku, tedy jsme každý koupili něco a navzájem jsme od sebe ochutnávali. Povedlo se nám tak ochutnat možné maximum (i když ne úplně všechno, např. na takoyaki už prostě nezbylo místo) a nezruinovat si tak peněženku. Na závěr jsme si ještě pochutnali na štávě z mladého kokosu - pro nás novinka, pro někoho samozřejmost a - jak jsme za pár týdnů zjistili - v Tescu náležitě mastný hit tohoto léta.

Asi ve dvě hodiny odpoledne jsme došli k závěru, že už jsme plní, co nás zajímalo, to jsme ochutnali, a rozhodli jsme se tedy, že je čas na trochu kultury a lov suvenýrů. Jak jsme zjistili, kultura se teprve chystala, a tak jsme se soustředili spíše na lov suvenýrů. V batohu mi tak skončila miska na čaj, balíček vietnamského lotosového čaje (doblá volba, paní, móóc doblej) a několik balíčků cukrovinek japonské provenience, po kterých se v několika následujících týdnech do slova zaprášilo.

Nakonec jsme se usnesli, že zas tak teplo není, schyluje se k dešti, není kam se schovat, a co jsme chtěli jsme si obešli/vyzkoušeli/ochutnali. A tak jsme vyrazili do nejbližšího nákupáku na trase, strávit zbývající čas do odjezdu někde v teple.

Tak snad napřesrok zase.


Uložit

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!